(několik nezávazných postřehů)

E-learning je fenomén, který zasáhl ponejvíce vysoké školství a firemní vzdělávání (na různých úrovních). Dosud se takřka vůbec nespojuje tradičně chápané online vzdělávání s úrovněmi středních a základních škol (pomineme li volnější projekty typu Škola za školou).

Lze vůbec e-learning využívat i zde? Nebo je e-learning pouhým módním trendem, který po čase vyprchá a ztratí na účinnosti?

S e-learningem je ideální začít prostřednictvím tvorby jednoduchých multimediálních pomůcek či doplňků, které jsou přímo spojené s prezenční výukou. Tyto pomůcky by měly být schopny online distribuce na webu/internetu, ale také offline, například prostřednictvím CD-ROMů.

Pojem multimediální pomůcka může zahrnovat jednoduché animace, interaktivní vizualizace, interaktivní schémata, grafy, funkční video či audioukázku apod. K tomu, aby mohli učitelé vytvářet tyto materiály, musí:

a) spolupracovat se školním informatikem,

b) nechat si vyškolit schopné tvůrce multimediálních pomůcek,

c) spolupracovat s firmou, která vytvoří multimediální pomůcku na přání.

Zní to zajímavě, ale kde na to ale vzít finance?

Různé střední školy volí různé strategie získávání dotací na multimediální podporu studia a zavádění e-learningu: Vyvíjí pomůcky na vlastní náklady (se zvýhodněním autorů=tvůrců – odměna, apod.) nebo se snaží získat granty na podporu multimedializace studia (MŠMT, MICR apod). Další možné řešení může představovat zapojení školy do partnerství v rámci programů SOCRATES (eTwinning a mnohé další). V rámci tohoto partnerství je možné získávat finanční prostředky ze zdrojů EU. Mnohé střední školy využívají možnosti nechat si vyškolit své učitele pro tvorbu multimediálních pomůcek (například produkty firmy Macromedia, Adobe apod.) a své znalosti a dovednosti předávají na školách dále. S Net-University spolupracují (a nechávají se školit) desítky nadšených budoucích multimedialistů, kteří pak zvyšují úroveň procesu učení se na svých institucích.

Vytvořené multimediální pomůcky lze:

a) využívat v prezenční výuce (běžné hodiny),

b) distribuovat studentům přes web (domácí příprava),

c) nabízet je dalším institucím (za úplatu),

d) zapojit je funkčně do klasického e-learningu (součást dist. textů v LMS),

e) dále je využívat v elektronických materiálech.

Další důležitou etapou zavádění e-learningu je vytvořit pro své předměty kvalitní distanční texty. Je ovšem nutné vědět, jak by měl správný distanční text vypadat – jakou by měl mít formu a obsah. Někteří učitelé vytvářejí totiž texty v podobě e-skript, která jsou metodicky neošetřená a nejsou určena k (řízenému) samostudiu. Jsou to tedy víceméně e-readingové texty.

Všimněte si, že stále nehovoříme o LMS a nutnosti jeho nákupu či pronájmu. LMS totiž není pro samotnou etapu zavádění důležité. Jakmile bude mít instituce schopné autory a multimediální specialisty (kreativce), případně partnerskou firmu (např. Net-University), může uvažovat o nákupu/pronájmu LMS (bude li to pro ní výhodné a bude li mít k dispozici potenciální studující).

K tomu, aby však mohly být texty s multimediálními doplňky efektivně distribuovány studujícím, je třeba vytvořit fungující www stránky školy zaměřené na WBT (Web Based Training). Ty budou pak obsahovat právě texty, multimediální doplňky a další informace pro studující, diskusi a další synchronní či asynchronní komunikační možnosti. Studijní materiály je vhodné oddělit od struktury běžného webu školy a prezentovat je jako online studijní prostředí (důvody rozvedeme na požádání :-)).

Shrnutí

Co z výše zmíněného pro střední školy (které chtějí e-learning zavést) plyne? a) Začínejte vždy od autorů – tj. motivujte své učitele pro zavádění e-learningu = psaní textů, b) Začínejte vytvářet studijní texty pro e-learning s multimediálními podporami (které se dají využívat i samostatně = dají se použít v LMS) c) Nebojte se e-learningu!

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.